1. Když jsi tehdy přinesla na talířku křupky,
Musel jsem se zasmát tomu, co má být dál,
Ta křupavá srdíčka a zapálená svíčka
Mi prozradily, že zas nejde o víc než o zaběhaný rituál.
R1: Tak to má být, a sklenku vína na dobrou noc,
K tomu pár vět o tom, jak vzácný jsem host,
Tak to má být, když tma nad městem převezme moc
A chce se žít, žít víc než jen dost.
2. Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák,
Dopil jsem a vstal, že bude líp to dnes vzdát,
A tys' mi sáhla dlaní na čelo, v tu chvíli moc ti to slušelo,
A navíc venku trochu pršelo, a tak jsem zůstal, a rád.
R2: To se přece nedělá, chtít víc, než dá se dát,
To není fér, hrát podle vlastních pravidel,
To není fér, chtít jít, když je čas spát
A chce se létat, létat i bez křídel.
3. Pak jsem si skládal na stůl srdíčka, až mi z nich vyšla osmička,
Hle, nekonečno ze dvou malých vypečených nul,
A ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven
A vzniklo srdce z malých srdíček, a já ho rychle propíchnul.
R1: