1. Když jsi tehdy přinesla na talířku křupky, Musel jsem se zasmát tomu, co má být dál, Ta křupavá srdíčka a zapálená svíčka Mi prozradily, že zas nejde o víc než o zaběhaný rituál. R1: Tak to má být, a sklenku vína na dobrou noc, K tomu pár vět o tom, jak vzácný jsem host, Tak to má být, když tma nad městem převezme moc A chce se žít, žít víc než jen dost. 2. Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák, Dopil jsem a vstal, že bude líp to dnes vzdát, A tys' mi sáhla dlaní na čelo, v tu chvíli moc ti to slušelo, A navíc venku trochu pršelo, a tak jsem zůstal, a rád. R2: To se přece nedělá, chtít víc, než dá se dát, To není fér, hrát podle vlastních pravidel, To není fér, chtít jít, když je čas spát A chce se létat, létat i bez křídel. 3. Pak jsem si skládal na stůl srdíčka, až mi z nich vyšla osmička, Hle, nekonečno ze dvou malých vypečených nul, A ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven A vzniklo srdce z malých srdíček, a já ho rychle propíchnul. R1: