Před chrámem smutně stojím
Svých nápadů se bojím
Snad někdo zázrak udělá
To se však nezahojí
Jenom tím že se stojí
A nic se proto nedělá
V září se to pokaždé stává
V září žere housle můj kůň
V září se moc dívek nevdává
V září svítí barevně tůň
O svatých se mi zdálo
Prý jich už zbylo málo
Jednou to někdo napraví
Co bláznů se mi smálo
Co bláznů se mě bálo
Všichni se za čas unaví