Před chrámem smutně stojím Svých nápadů se bojím Snad někdo zázrak udělá To se však nezahojí Jenom tím že se stojí A nic se proto nedělá V září se to pokaždé stává V září žere housle můj kůň V září se moc dívek nevdává V září svítí barevně tůň O svatých se mi zdálo Prý jich už zbylo málo Jednou to někdo napraví Co bláznů se mi smálo Co bláznů se mě bálo Všichni se za čas unaví