STĚPÁNOVKA:
Sbohem, můj příteli.
Dnes jsme se viděli
Snad ne naposled.
Já věřím, že roztaje led.
Nikdo tu nenávist nechtěl.
Já sice měla vztek...
Kam dojdem, kdo by řek!!
Procitnutí mysl nutí
K rozhodnutí.
Cesta už nevede zpátky!
Snadno se pro pravdu u vína plane,
A když pak opravdu něco se stane,
Zavíraj' ústa i největší rváči.
Jiní pak utopí svý oči v pláči.
Jak svůj strach odstranit?
Odvahu kde mám vzít?
Kdo se má rád,
Mučedníkem nechce se stát!
Řeka už protrhla hráze!!!