STĚPÁNOVKA: Sbohem, můj příteli. Dnes jsme se viděli Snad ne naposled. Já věřím, že roztaje led. Nikdo tu nenávist nechtěl. Já sice měla vztek... Kam dojdem, kdo by řek!! Procitnutí mysl nutí K rozhodnutí. Cesta už nevede zpátky! Snadno se pro pravdu u vína plane, A když pak opravdu něco se stane, Zavíraj' ústa i největší rváči. Jiní pak utopí svý oči v pláči. Jak svůj strach odstranit? Odvahu kde mám vzít? Kdo se má rád, Mučedníkem nechce se stát! Řeka už protrhla hráze!!!