Když prší a slunko schovaný je za tvými rameny To slunko schovaný i je za tvými vlasy A možná i za támhletěmi kameny Když prší, rozpuštěné sklo se snáší z tmavý oblohy A revmatikům loupe v kostech nebo v kříži A všichni vypadají jako mátohy Co naprší tobě Tomáši Co naprší tobě Jane A copak tobě milý Jonáši štěstí dosud nepoznané Když prší, na tom není snad nic tak divného přece Je to jen kousek deštníkové přítomnosti A dva lidé zachumlaní v chatě v dece Když prší, staví si u cesty kluci z hlíny hráze Alespoň já jsem to tak kdysi dávno dělal Teď už poslouchám jen slaboduché fráze Co naprší lásce pod mostem Co naprší lůze v trávě A copak pětce odečtené z ten (?) To bych teď rád věděl právě Když prší a ty sedíš za oknem v jídelně závodní A nadáváš na připálený rizoto Dokud je ještě čas tak rychle vysedni Když prší, podobáš se prasklé struně na mé kytaře A já pořád nemám strunu sílu vyměnit Podobáš se i mrtvé písni faráře Co naprší nám dvěma jedenkrát Copak naprší nám na plášť Jednomu nic druhýmu akorát Každýmu však určitě zvlášť Určitě zvlášť