Ještě mě studí slzy na líci Co naposledy pro mě vyplakala Než zas odešla kamsi za kýmsi Nad kým prý se ještě slitovala To ale nade mnou se Bůh smiloval Když mi nechal její slzy na rameni Teď můžu chodit řádně povýšen Po světe kde lásky pro mě není Jistě není, nebylo a nemá být Ani beznaděj a už vůbec ne bída A srdce na dlaních netlučou a nevábí Jsou tak stejná až darmo to střídat To asi obejmout vítr je skoro víc Vylést do korun a nechat se houpat V lese hladit kůru borovic, Co když … je jen hloupá … Ještě mě budí ze sna obrázky Co na kůži mi nechty napínala Šrámy na tváři od něžné pomlázky Kterou mi hvězdy zhasínala A slunce nemá důvod vycházet Tak se fláká kdesi za horama Já po tmě šmátrám pod svícnem Co když … je taky sama … Tak už to dopij putovní příteli Popojedem dolinami Napříč obilím, kaktusy a svízeli Spávat na kopci slámy Kam až nás dovedou tahací provázky Necháme otisk bosé nohy čaroděje Budeš mě učit zpívat bez lásky Co když … se směje … Áááááá