Sentiment na tři body Zdalipak oči básníka, jež slovy dotýká se hvězd Vnímají tytéž barvy nad střechami měst Zdalipak srdcem proutníka, tedy jestli nějaké má Zdalipak jím tatáž krev jako v mém obíhá Ptám se i tebe Bože, jestli vlastně někde jseš A jestli jo - koukáš z lóže anebo z prašných cest? Zdalipak se ptákům v nebi taky zdají sny Když s anděly dolu hledí a počítají naše dny A komu patří všechna láska a komu příkoří Proč jednomu oheň praská a druhému nehoří Otázky se časem množí, já pořád žiju to je boží Dokud je na co se ptát, nemusím se smrti bát Ta přijde až poleví nadšení z toho, že jsme tady na zemi Proč si města ukusují z polí a mizí kouzla starých míst Proč je pán kdo sám se zvolí a tím spíš je si sebou jist Kolikrát je člověk na světě, než se naučí mít rád A proč je podzim zrovna po létě, jinak nic nemá pevnej řád Proč máš oči v barvě topasu a srdce z kamene Proč on Tě smí držet u pasu a mě pořád říkáš ne Dokud je na co se ptát, nemusím se smrti bát Ta přijde až poleví nadšení z toho, že jsme k sobě stvoření Dokud je na co se ptát, nemusím se smrti bát Ta přijde až poleví nadšení z toho, že jsme tady na zemi