Já budu tím kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním Podrážděný vším tím hemžením Uražen přesto toužím být uviděný A tak svlékám duši aspoň do půl těla Taky by jsi měla Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí Stojím tu bez účasti - a všechny svý části Drolím do slov chycen v pasti Já dobře vím Že v sobě nic nezměním Mezi námi stěna tenká Nadechni se už jsi velká Lenka Favrilo Princip mýho Intimního světa Stačí jedna věta A přístav potopen Lenka osobní likvidační četa Půlnoční stilueta Tak nejistá Stává pod oknem Když prší A mělodie hrací skřínky Schová vzpomínky Jež dobarvíme časem Co my dva zmůžem bez maminky Dvě snivé děti S rozechvělým hlasem Lenka náplast na bolení hlavy Noční osvětlení Prahy Vše skutečné Jak říká stejně není věčné A když jí víno zbarví tváře Říká ano bez faráře Když kusem celofánu Zdobí k ránu svatobránu Svírá mý svědomí jak zbraně Když moje třesoucí se dlaně Jí bloudí tělem K místům určení Ne není Ne není jiné vysvětlení Po ranním tlení noční Korespondence Lence Jen se koukni svět se mění Ale my dva Jsme dotek bez chvění Tím končí píseň