Žila a byla jen pro rodinu,pak řekla dost, teď si odpočinu. Ale stále se neměla k činu… Inu zodpovědná žena ,životem zmražená. Jsou, v blízkosti neprůchozích stěn, pár cizích žen. Jsou, popíjí kávu a kouří, jednu za druhou. Je všední den, pondělní ráno. A do oken , ať zakázáno, koukám...hmm… Jsou, na cestě s igelitkou, jen opatro delší trasa, Jen o hladoví krk víc, Jen sýry na místo masa, jinak nic jiného. A doma už na ně čekají ti snídaně chtiví, Ti kteří nemaj pochopení a tak se diví, Co žena zmůže, s líným mužem. Co žena lapena v síti, cití. Co má…..doma!? Jsou, pokoje plné smíchu,v tichu jejich žití doléhá. Tak nějak doufají, že slzy zatají. Pak ranní tramvají utečou a z práce domů zase teší se, Na chodbách míjení, a prázdný sklenice… Tyhlety sousedky na pavlačích ,jsou a to jim stačí…ke štěstí… Je matka od dětí, a nemá ponětí, že brzy odletí… A nebo má, ale je s tím smířená ,žena Co žena zmůže, s líným mužem. Co žena lapena v síti, cití. Co má…..doma!? ( Seš strašnej mužskej!)