Probudil se ráno v posteli Vedle bílý sochy kamenný Vzpomínal, byl trochu nervózní Za oknem dvě slunce svítily Bolela ho hlava, nechápal Cizí socha, jemnej bílej prach Dole v parku prázdnej sokl stál Večer o tom bude v novinách A přitom myslel, když šel parkem Že potkal krásnou holku Úplně slyšel její boty Klapaly na druhou dobu Vstal a čekal, až se uklidní Pořád ještě byla v posteli Četla knihu, oba mlčeli Mlčeli i potom kolik dní