Já budu tím kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním
Podrážděný vším tím hemžením
Uražen přesto toužím být uviděný
A tak svlékám duši aspoň do půl těla
Taky by jsi měla
Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí
Stojím tu bez účasti - a všechny svý části
Drolím do slov chycen v pasti
Já dobře vím
Že v sobě nic nezměním
Mezi námi stěna tenká
Nadechni se už jsi velká
Lenka Favrilo Princip mýho
Intimního světa
Stačí jedna věta
A přístav potopen
Lenka osobní likvidační četa
Půlnoční stilueta
Tak nejistá
Stává pod oknem
Když prší
A mělodie hrací skřínky
Schová vzpomínky
Jež dobarvíme časem
Co my dva zmůžem bez maminky
Dvě snivé děti
S rozechvělým hlasem
Lenka náplast na bolení hlavy
Noční osvětlení Prahy
Vše skutečné
Jak říká stejně není věčné
A když jí víno zbarví tváře
Říká ano bez faráře
Když kusem celofánu
Zdobí k ránu svatobránu
Svírá mý svědomí jak zbraně
Když moje třesoucí se dlaně
Jí bloudí tělem
K místům určení
Ne není
Ne není jiné vysvětlení
Po ranním tlení noční
Korespondence Lence
Jen se koukni svět se mění
Ale my dva
Jsme dotek bez chvění
Tím končí píseň