Na malý posteli,ukojen kojtem
Po nočním veselí, ještě pořád
Vidim dvojitě, ale v tvým raním útěku,
Střízlivim bolesti, v posledním
Doteku zůstal jsem uvězněn.
Ospalý šašek, já dítě na věčnost
Z nákupních tašek, tahalas upřímnost
A zbylý city ukrytý po kapsách,
Jsem já a si ty a oba máme strach
Z toho že co je ve skutečnosti není
A že bez boje se láska necení
Že jsme jen dvě nádoby bez dna
A že se má duše s tvou duší nezná.
Chybíš mi chybíš mi, čemu se divíš
Chybíš mi chybíš mi, už zase mizíš
Příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních,
Příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních.
Poprvé společně poslední dobou
Mlčíme zbytečně když je to v obou,
Tak silný jak říkáš, tak silný jak si přeju
Když se k ránu oblíkáš a já se tomu směju,
Ale mám toho dost, všech svých sebeklamů
Vstanu dřív jako host se do tvý hlavy nedostanu
Osude vylez a pojď se semnou rvát
Tisíckrát musíš vstát než pochopíš, mám tě...
Ve všech svých písních, modlidbách před spaním,
Pojď semnou projít, opilá svítáním, slibme si to
Co si neslibují jiní, poprvé v životě, k člověku přímý
Chybíš mi chybíš mi, čemu se divíš
Chybíš mi chybíš mi, už zase mizíš
Příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních,
Příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních.
Zase se sejdem, skrytí opilostí kyslých vín,
Bezmocní z toho, jak nevíme co stím.
Spleteni projdem půlnočním městem
Zmateným duším se nabídnem s gestem,
Života znalých ale skutečnosti malých lží
Našla si místo mezi duší a srdcem a já slepě s bílou holí
Nesměl jít k čemukoliv, dotýkám se tě
Společně s tmou když usínáš pode mnou.
Příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních,
Příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních.