Z lidí se stávaj dospělí,
Protože není dost pochopení
A měním se taky já
Tou dobou sním.
Pod muší křídla se schovávát vždycky
Když tuší že prší na duši
Z nadzemských výšek mi zámává
A srdce buší.
Je kfjetina a jediná
Co věří,
Že zvěři dá se věřit,
Že natrnitým keři nedá se spát
Uprostřed nebe je díra
A právě víra v ní ji otevírá
Posun s cizích světů
Jak střela kolometu
Podléhám ti,podléhám ti
A ty jsi ta
Láhev nedopitá
Skrytá v krytu trilobita
Na hrotu pera mám větu,
Která zůstane do večera
Nevyřčena, jinak ztácí cenu.
Nechci být autorem frází,
Jak voda z prolomených hrází
Unášíš mě, unášíš mě.
Na tisíc malej kousků rozložim si svět,
A pak zas poskládám no a ty budeš zpět
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř.
Na tisíc malej kousků rozložim si svět,
A pak zas poskládám no a ty budeš zpět
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř.