všechno, co říkám jsou ban*lity
nikdo mě nevnímá pořádně
jenže i já mám svoje city
jsem totiž nástěnka
v manželský poradně
já říkám svý jen výstřižkama
zažloutlý nečtený torza vět
a celej život jsem tu sama
a kdybych mohla, tak
mohla bych vyprávět
přesto já sním, že přijde on
a potom smutek zaženu
já sním, že přijde on
a řekne
nástěnku chci za ženu
každej má svoje problémy
sorry, já jenom nechci lhát
rači bych byla, věřte mi
barová lavice například…
na lidi koukám z konce chodby
ty sotva vypadaj na lásku
nikdo se na mě nesmí zlobit
že ztrácím iluze
o tomhle závazku
v manželství život je kvalitnější
u stolu prej taky v posteli
jenomže trable, co pomáhá řešit
by lidi bez něho
v životě neměli