Už nevím, kam jsem jel
Vím jen, že bylo k ránu
Řídil jsem autobus
Byl celej z porcelánu
Při jízdě klečel jsem
Kabina byla malá
Bylo mi strašně zle
A brzda splachovala
A někdo kopal do dveří
Při jízdě z venku v jednom kuse
Je tomu těžký uvěřit
V porcelánovým autobuse
Není to poprvý
Co mám strach, že snad pojdu
Můj dech je barevnej
Jak fotky z polaroidu
Není to naposled
Ta jízda není hezká
A svět se odklápí
Jak přístrojová deska