Divoká syrová země
Ostrý hrany velkých hor
A slunce rychle zapadá
Daleko, daleko, daleko
Sněhový lesy a prchající zvěř
Krvavý maso a praskající oheň
Tudy nechodili králové jenom tep bubnů
A zůstávaj nedohnatelný stopy
Kde je pán týhle země?
Je krutější než hora
A starci před ním sklánějí své hlavy
Zrodil se v zemi, kterou přerostl
Kterou pokořil, nad kterou zvítězil
A teď sílí z jejího míru
Kdo je klidnější než věčná hora?
Kdo je tajemnější než hlubina jezer?
Kdo je moudřejší než rychlost sobích kopyt?
Kdo je mocnější než sám vítr?
A za ním bylo slunce, když stál na vrcholku hory
S divoce vířícím bubnem.