Jak ptáci zimomřiví v tom teskném příběhu,
Ti, které neuživí třpyt hvězdic na sněhu,
My sešli jsme se snící nad lžičkou olova,
Kéž by nám mohlo říci náš osud doslova.
Když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
Svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomalej,
Ať zvučí trouby hlásné i zpěvy andělů
Dřív, než přijde smrt a zhasne náš dech ve svém pocelu.
A těm u sukní matek dej úsměv do oček,
Klín plný cukrlátek a hodně vánoček,
Když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
(svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomalej.)