Znal jsem jednu vílu, která tančívala na louce
U silnice, která vede z Brna do Olomouce,
Zlehounka se dotýkala vousů strejdy ječmene,
A já čekal, až jí hebké šaty sklouznou z ramene.
Šaty sklouzly a já koukal, ležel v trávě, tajil dech,
Milióny galaxií běhaly mi po zádech,
Jelikož však měl jsem rýmu, kýchl jsem a stalo se,
Že se lekla a skončila ten svůj tanec na nose.
Přišla ke mně jen tak, nahá, a beze všech rozpaků
Jemným hlasem zazvonila:"Co šmíruješ, prasáku,"
Vod tý doby moje duše ztvrdla jako z ocele,
Netoulám se po loukách a radši koukám na tele-vizi.