To je štěstí, že mně nechytili.
Ještě svítíš ...
přes ostnatej drát musím přelejzat k bílý
zdi naší vily.
Zmlklý auto v něm dva bystrý chlapi,
v noci hlídaj. Až vystrčím hlavu střelí – budou v právu,
vím že tě to trápí.
Zkouším kuchyň, okno povolilo.
Hlavně tiše! Jak zloděj se sem kradu. Je mi špatně
z hladu – to je vše, co mi zbylo.
Tak tě vidím zase po věčnosti.
Jak mi chybíš!
Kvér mě trochu studí, syn se často
budí. Vstávej přišli hosti!
Proudem do deky tvoje veliký slzy kanou.
Spěšný doteky dřív než vyžene mě ráno.
Ještě kluka musím taky vidět.
Potichoučku . Nevědomost zlatá – vědět, kde je táta, musel by se stydět.
Na nevinu nikdo neuvěří.
Jen ty a já. Pro velikou boudu dostal jsem se k soudu, a přistřihli mi peří.
Přistřihli mi moje zlatý pera.
Tmavou celou. Špinavou a malou pro klientelu stálou. Dobrou tak
pro gangstera.
Ještě teď se tomu musím smát. Zdrhnout se totiž dá vodevšad.
Jako třešničku červenou na dortu oklameš hluchou a slepou eskortu.
Nevinnej spěchám rovnou za váma, vždyť to víš ještě jsem nikdy
nezklamal.
Chtěl jsem vás vidět a políbit ještě dnes, jinak bych to přes srdce
nepřenes.
Pusu dám ti sladkou na tvoji tvář hladkou,
pak se po mně zavře voda na nějakej čas.
Snad je bůh snad není, snad se všechno změní.
A já budu, jako kdysi, objímat jen vás.