Vplouvá s kormidlem cÃnovým
koráb bez plachet, co za nocÃ
hvÄ›zdám půjÄuje svou zář.
Bloumá v Å™etÄ›zech stÅ™Ãbrných
tulák vesmÃrem, co nemá cÃl,
v krajkách mÄ›sÃců má stráž.
Skrývá spojenà v BlÞencÃch,
svÄ›tlem vybledlým pak zrcadlÃ
v cestách vzdálených svou tvář.
Nebýt osudem svázaný,
tichým obzorem trochu se vznýst,
k branám úplňků jÃt snáz.
Na sÃle záležÃ, prolomit hráz,
pozemských zátěžà mám se vzdát.
Na sÃle záležÃ, prolomit hráz,
pozemských zátěžà mám se vzdát.
[Solo]
Sám se ztrácà než se objevÃ
jednosmÄ›rných cest souznÄ›nÃ,
o lepÅ¡Ãm zÃtÅ™ku dál snÃ.
Bloudà dálkou, nepolevÃ,
ve svých útrobách s nadÄ›jÃ
toužà najÃt úsvit nových dnÃ.
Na sÃle záležÃ, prolomit hráz,
pozemských zátěžà mám se vzdát.
Na sÃle záležÃ, prolomit hráz,
pozemských zátěžà mám se vzdát.
Na sÃle záležÃ, prolomit hráz,
pozemských zátěžà mám se vzdát.
Na sÃle záležÃ, prolomit hráz,
pozemských zátěžà mám se vzdát.