Bráníš se myšlenkám mít duši na prodej
Blázníš, chceš mít jen kam dál mířit, už to vzdej!
Léháš ve výčitkách, chceš hrát si? No tak hrej!
Splétáš si po nitkách svou oběť za trofej
Bráníš se mít vlastní názor, dávno netušíš
Koho vlastně vzýváš za vzor, sám se udusíš
Důvodným námitkám tu hroby vykopej
Tím vložíš ke kytkám svou vlastní epopej
Strach se šíří jako nádor, lék je dětský smích
V rukou svíráš detonátor ze slov vyčichlých
Na tak už vstávej!
Správnou chvíli, už svou vizi začít žít
Ty odkládáš
Černobílý svět teď barvou zlít
Už nezvládáš
Vstříc dalším tajenkám bys rád, jen neznáš děj
Tak v Říši divů Alenkám lžeš jako čaroděj
Dávno všem milenkám jsi k smíchu, sám se ptej
Proč vtíráš se k dívenkám a čekáš předprodej?
Ztrácíš sílu slýchat zápor, pláč Tě vyděsí
Cítíš se jak reformátor, než ho pověsí
No tak vstávej!
Správnou chvíli, už svou vizi začít žít
Ty odkládáš
Černobílý svět teď barvou zlít
Už nezvládáš
Jak dávno je to, kdys dýchal za svá snění?
I v temnotách jsi věřil v rozednění
Jen už jsi vzdal ten boj, že se svět změní
[Solo]
Správnou chvíli, už svou vizi začít žít
Ty odkládáš
Černobílý svět teď barvou zlít
Už nezvládáš
Správnou chvíli, už svou vizi začít žít
Ty odkládáš
Černobílý svět teď barvou zlít
Už nezvládáš