Den už se probouzí, temnota slábne,
Jen tiché kroky zní, kroky co vzůru stoupají,
Stoupají stále výš k hrobu ve skále,
Před ním zůstanou stát, v němém úžasu stát, vždyť kámen je odvalený.
Oči si utírá, slzy v nich pálí,
Dva muži sedí tam, kde předtím ležel její pán,
Proč pláčeš, ptá se hlas, od někud zdáli,
Nevím, kde je můj pán, pověz, kam jsi ho dal, ať smím si to tělo vzít.
Neboj se, Marie, jsem to já, tvůj mistr a pán.
Neboj se, Marie, já jsem pro tebe vstal, pro tebe umíral.
Neboj se, Marie, jsem to já, tvůj mistr a pán.
Neboj se, Marie, já jsem pro tebe vstal, pro tebe umíral.
Brzy vystoupím k svému otci zpět, jdi a řekni to všem.
Že je prázdny hrob, prič je smrti stín, Bůh je vítězem.
Já jsem vzkříšení a kdo uvěří bude navěky žít.
Tato slova má v srdci uchovej, radost můžeš mít.
Neboj se, Marie, jsem to já, tvůj mistr a pán.
Neboj se, Marie, já jsem pro tebe vstal, pro tebe umíral.
Neboj se, Marie, jsem to já, tvůj mistr a pán.
Neboj se, Marie, já jsem pro tebe vstal, pro tebe umíral.